Step (z angličtiny) je druh tance, který tančí sóloví tanečníci převážně pouze nohama, zbytek těla jen vyvažuje, a provádění tance se neúčastní. Chodidla nohou vyklepávají patami a špičkami rychlý rytmus. K tomuto účelu se nosí speciální obuv opatřená kovovými destičkami.
I když češi znají tento tanec pod pojmem step, v angličtině se používá převážně výraz tap dance. Existují i další názvy, například Clogging,coz je jiná varianta tance a to tzv.americký step. V poslední době v Česku vzrůstá popularita irského stepu.¨
Step vznikal dříve než jazz. Jazzová hudba tedy vznikla od stepu. Tato hudba je nejvhodnější pro stepování.
Základem stepu jsou nejjednodušší kroky jako např.: stemp, pik, hýl...ze kterých jsou složeny složitější např.: dupaná, námořník, indián... Můžeme stepovat na hudbu nebo bez hudby, podle toho, jak je to pro nás lepší.
takže jak sme se dozvěděli je irský step a český step. něco o irskem stepu.
Step, v originále nazývaný tap dance, do roku 1920 buck dance, je tanec, ve kterém je zdůrazňován rytmus podupy špiček, pat nebo celých chodidel. Začátek jeho historie spadá do období vzniku prvních černošských náboženských shromáždění na americkém území. Podle názoru odborníků patří vůbec k prvním jazzovým tancům. Vyvíjel se souběžně s jazzem, a to mnohem dříve, než došlo k jeho pojmenování. Jeho původ je třeba hledat v západoafrických a súdánských kmenových tancích a některých evropských lidových podupových tancích, jako např. irský jig nebo clog, buck a wing, které pochází převážně ze severní Anglie. K těmto ostrovním tancům je možno přiřadit i některé tance španělské - zapateado nebo flamenco. V určitých lokalitách mohly step ovlivnit i holandské podupové dřevákové tance či německý tanec schuhplatter. Step byl po dlouhou dobu v působnosti irských a černošských tanečníků. Teprve na přelomu století začal pronikat do všech forem americké zábavy. Moderní podobu stepu vypracoval uprostřed dvacátých let 19. stol. černý tanečník Bill Bojangles Robinson. Metodicky zpracovala stepový tanec v roce 1930 tanečnice a pedagožka Edith Ballwebber. Největšího vrcholu popularity a masové obliby dosáhl na počátku třicátých let 19. stol., v době vzniku zvukového filmu, jehož pomocí se jako revuální tanec dostává do Evropy, kde se během krátké doby stává populární jako v Americe. Právě pomocí filmu se prosadili četní tanečníci jako Fred Astaire, Paul Draper, Gene Kelly a v novější době Sammy Davis Jr. Z tanečnic Ruby Keeler, Eleanor Powel, Ginger Rogers, Ann Miller a další. V Evropě tančila step ve stylizované podobě filmová tanečnice Marika Rökk. V roce 1927 byly vydány první gramofonové desky, na jejichž etiketě bylo značení "with tap chorus". Vlivem proměn v metrorytmické struktuře jazzu a populární hudby prošel i step od čtyřicátých let dynamickým vývojem od archaického jazzu až po současnost. Vykrystalizováním úderové techniky se stává předmětem výuky mnoha tanečních a uměleckých škol jak v Americe, tak i v Evropě. Filmoví tanečníci vytvořili skvělý standard výkonnosti a tím zařadili step mezi ostatní pohybové a taneční umění. Ve spojení stylu černých a bílých tanečníků se postupně vytvořil dokonalý styl stepu využívající pohybové bohatství jiných tanečních disciplin, jako je klasický a jazzový tanec, akrobacie apod. Stepaři se tímto stávají nejen tanečníky, ale v jistém slova smyslu i baviči, neboť působí na diváka podobně jako zpěváci dvěma vjemy současně, a to vizuálně a poslechově.



nejznámějším stepařem u nás v česku je jiří korn.
je úpa úža.
kdyby jste měli zájem chodit na step můžete se přihlásit do komorniho divadla v Plzni
je to nádhernej pocit když pak stojíte na jevišti a vystupujete a pak vám všichni tleskají.....